istan.cz letní tábory 2012, školní výlety, akce na víkend, teambuilding

O prázdninách se k nám do Březovského království sjela spousta prťátek ve věku 5 - 10 let. Pro většinu z nich to byl jejich první tábor, někteří tu byli již podruhé. Tentokrát přijeli bojovat se zlou a neúprosnou čarodějnicí Kazimírou. Jejich úkolem bylo porazit ji a oslabit tak její kouzelnou moc, vrátit panu králi zpět královskou truhlu, kterou mu Kazimíra ukradla a snad i zachránit Hloupého Honzu. Jak se malí špunti poprali s tímto nelehkým úkolem, se dozvíte v následujících řádcích.

Po příjezdu se všechny děti s pomocí našich dospělých pohádkových postaviček ubytovaly a hned potom se mohlo začít s programem. Prvně bylo potřeba rozdělit děti do oddílů, vzájemně se seznámit a vymyslet pokřik a strategii na čarodějnici.

Po té co jsme prťátkům přečetli dopis od zlé čarodějnice Kazimíry, byli mnozí hrozně nedočkaví a aniž by věděli, kde hledat a jak přemoci Kazimíru, už už by se rozutekli po království a hrrr na ni. Po domluvě, že je opravdu zlá, mocná a nebezpečná, přišli s tím, že bychom se měli poptat v Chytrém království. Snad zda by tam někdo nevěděl, kde ji hledat a jak ji zneškodnit a zachránit tak království i s hloupým Honzou. V Chytrém království jsme nalezli pouze, né moc chytře vypadajícího chlapíka, který si říkal děd Vševěd. No ruku do ohně by za to nedal asi nikdo, že to byl opravdový děd Vševěd, protože toho zas tak moc nevěděl, a nebo jestli věděl tak nepověděl. Jediné co nám důležitého řekl tak to /ale tahali jsme to z něj jak z chlupaté deky/, že proti čarodějnici Kazimíře funguje jakási kouzelná kytice, do které je potřeba vložit barevné amulety jednotlivých království. Večer pak děti usínaly plny otázek, co tím ten děd Vševěd asi myslel, že ani pohádky na dobrou noc moc nezabíraly.

První naše cesta vedla do Lesniho království, kde jsme pomohli postavit domečky pro malá lesní zvířatka a posléze jsme byli odměněni prvním barevným amuletem. Kam budeme ty amulety dávat? Kde seženeme kytici? Jak vlastně vypadá? Kde jí máme hledat? A dalších plno otázek se na nás neustále sypalo. Ti bystřejší a psaní a čtení znalí napsali do jednotlivých království list s dotazem a žádostí o propůjčení amuletu či kytice. A ejhle sám král Březovského království přislíbil kytici za prokázání statečnosti a obratnosti na královských nízkých lanech a horolezecké stěně. Pak už to šlo ráz na ráz. V Pařezovém království jsme dostali amulet za nalezení zaběhlých zvířátek, v Štěměšském království jsme prokázali rytířské a bojové schopnosti, v Království věčné tmy jsme zazářili odvahou a snad i trochu tichostí. V Římovském království jsme si museli amulet vykoupit. Král Zlatoslav III. zvaný též Držgrešle III. byl neúprosný a propůjčil nám ho pouze za spoustu stříbrňáků, které jsme si museli vysloužit u našeho pana krále tím, že jsme prokázali opět statečnost na královské opičí dráze a vysokých lanech. Nejzábavnější získávání amuletu bylo nejspíš ve Vodním království, když jsme pomohli vodníkovi Šupinkovi vysbírat různé předměty z hladiny Brčálníčku. Šupinka či paní Šupinková /to když jsme byli moc hluční/ nám pak předal/a/ amulet. Jen z Chytrého království jsme málem odcházeli s nepořízenou. Po zvládnutí většiny lehkých otázek z pohádkového kvízu, mnozí neuspěli na poslední otázce, když se nechali obalamutit krásou barevných kamenů. Po společné diskusi jsme si nakonec odnesli ten správný, který pasoval do kouzelné kytice. Ten úplně poslední amulet jsme si vysosali v Rokytnickém království, kde jsme opylovali vzácné květinky.

Poté co jsme měli shromážděné všechny amulety a řádně zasazené do kytice, jsme vyrazili na čarodějnici. Objevili jsme ji v nedalekém skalním městě a zneškodnili ji. Ptáte se jak? Pravda to vy nemůžete vědět, páč jste u toho nebyli. Zničili jsme zelený kámen, který nosila na krku a v kterém ukrývala svou čarovnou moc. Pak už jí nezbývalo než vzít nohy na ramena a utíkat pryč z našeho království. Osvobodili jsme Hloupého Honzu, který nám slíbil, že už nikdy nenalítne žádné čarodějnici. Společně s Honzou jsme pak odnesli truhlu s pokladem do království. Na druhý den se rozděloval poklad tak, jak král slíbil. Král rozhodl, jaký podíl nám náleží a přestože nám nedal ani jeden drahokam, můžeme říct, že byl docela štědrý. Zazvonil nebo nezazvonil zvonec, to už ani nevím, měli jsme plné ruce práce s pokladem. . . . vždyť to vlastně není tak důležitý, hlavně že to vše dobře dopadlo a dobro opět zvítězilo nad zlem. Myslím, že už teď se všichni těšíme, až se zase za rok sejdeme v Březovském království a budeme moci znovu někomu pomoci a zažijeme spoustu legrace a dobrodružství.

Princezna Petruše