Z POHÁDKY DO POHÁDKY IV.

Jak jsme zachránili vodníka Šupinku

Rok se s rokem sešel a v Březovském království žili všichni šťastně a spokojeně. Jenže ve Vodním království se děly prapodivné věci. Vodník Šupinka jakoby ani nebyl vodník! Pan král vyslal posly do všech okolních království, aby se poptali, jak dát vše zase do pořádku, ale nikdo neporadil. Dokonce ani posel, který se vydal do Chytrého království, se vrátil s nepořízenou. A tak se princezna Petruše na přání paní Šupinkové rozhodla, že se opět pokusí povolat ty šikovné pidilidi, kteří už dvakrát přijeli na pomoc a zachránili Březovské království. A nezklamali ani tentokrát!

Osmnáctého dne osmého měsíce se sjelo patnáct nejodvážnějších, nejchytřejších a nejudatnějších dětí, které byly odhodlané zachránit Vodní království za každou cenu. Po uvedení do svých královských komnat a vybalení následovalo seznámení se (pro ty, kdo přijeli poprvé) nebo opětovné shledání se s Březovským královstvím. Pak se rozdělovalo do oddílů - na Princezny a Ohniváky. Po seznamovacích hrách následoval první pohádkový nástup, kde se přečetl dopis od vodnice Šupinkové, ve kterém dětem sdělovala, že se s vodníkem Šupinkou stalo něco zlého. Snad nějaká prapodivná kletba ho potkala, protože se vůbec nestará o rybník, místo toho si běhá někde po lese a na paní Šupinkovou si vůbec nevzpomíná. Rozhodli jsme se, že se poptáme paní Šupinkové osobně. Šli jsme se tedy projít kolem rybníka a hledali jsme vodnici, ale místo ní jsme objevili malé perleťové rybky - na břehu! Někoho napadlo, že by se princezna Petruše mohla podívat do kouzelného kamene, ale ten nefungoval. Bylo třeba mu vrátit jeho kouzelnou sílu. Bohužel ani Ohnivka se svou ohromnou silou ohně nepomohla. Rozhodli jsme se tedy jít za Sluníčkem, protože kdo jiný by mohl mít větší sílu než ohnivá koule na obloze. Opravdu jsme ho potkali! A když jsme našli Sluníčku ztracené zlaté střevíčky, tak nám pomohlo s kamenem. A najednou v něm začalo něco zeleně světélkovat. V kameni byla najednou ohromná tma, uviděli jsme tam zelené pentličky a nakonec i vodníka.

Večer se Ohniváci vypravili na noční výpravu, aby se pokusili zjistit něco víc. Jak již prozradil kouzelný kámen - šli po zelených pentličkách za vodníkem. A co se nestalo - natrefili na Šupinku. Ten ale mluvil samé nesmysly - že je prý stromovník a kapr Ferda je veverka, že nemá rád vodu a nikdy prý nebydlel v rybníku a co je mu do nějaké Šupinkové a pak začal povídat popletené pohádky. Nebyla s ním žádná řeč. No, hrůza! Řekli jsme si: Opravdu ho musíme zachránit!

A hned druhý den jsme se do toho dali - dopoledne jsme trénovali mrštnost a odvahu na královské stěně a nízkých provazech. Odpoledne jsme se přesvědčili, že měl vodník v něčem pravdu. Museli jsme napravit první popletenou pohádku - ježibabě z perníkové chaloupky, která měla strach z Jeníčka a Mařenky, jsme vrátili perníček zpět na střechu, a tím jsme zrušili kletbu. Na oplátku nám ježibaba pověděla o babě Jaze, která hledá svůj ztracený pařát. Také jsme pomohli najít poztrácené a pomíchané animované pohádky. Po večerních královských hrách, se tentokrát Princezny vydaly na noční výpravu. Podle nápovědy kouzelného kamene šly po světluškách za Bludičkou. Dostali další cenné rady a přivedli do království Růženku, která zabloudila v místních lučinách.

Třetí den jsme procvičili svoji obratnost na královské opičí dráze, a pokud jsme zdolali i královská vysoká lana vydělali jsme si nějaké stříbrňáčky. Odpoledne jsme pomohli Popelce najít tři oříšky, sesbírat a roztřídit hrách, čočku, kukuřici a popel, aby mohla jít na ples za svým princem. Na noční výpravu, do horoucích pekel, se tentokrát vydala jen princezna Petruše s Ohnivkou a kromě dalších rad přinesly také klíč od pekelné brány. A protože jsme se čertům zalíbili, mohli jsme si následující den zahrát čertovskou hru. Ten den se stala také hrozná věc - zelení skřítkové, kteří měli mít podle čertů zlatý pařát (přesně ten, který jsme potřebovali k odčarování vodníka), nám unesli Růženku. Vydali jsme se tedy na záchrannou výpravu. Nebylo to zase tak těžké, neboť skřítci byli hloupí a chamtiví, takže jsme je uplatili a přechytračili. Strach ten nás ale nenechal v klidu. Skřítci ale pařát neměli, protože ho někde zahodili a nevěděli kde. Vrátili jsme se tedy zpět do království, abychom se večer mohli vydat na další výpravu. Tentokrát jsme šli všichni po světelných kamenech za vědmou. Od té jsme se dozvěděli o obchodníkovi v Březovském království, který vlastní zlaté rouno, které potřebujeme, abychom mohli uchopit zlatý pařát.

Video:

Další den, po vydatné snídani, jsme putovali po království, abychom vyměnili křišťálový kamínek od vědmy za zlaté rouno. Když jsme našli správného obchodníka, řekl nám, že nám zlaté rouno vymění pouze za něco sypkého, mokrého, barevného a sladkého. Vše se nám podařilo v království vyměnit, a tak jsme se mohli vydat prozkoumat rybník i jeho okolí, protože tam by prý ten zlatý pařát mohl být. Nesměli jsme zapomenout, že na radu vědmy - pařátu se můžeme dotknout pouze pomocí zlatého rouna. Pokud bychom se zlatého pařátu dotkli jen rukou, stala by se nám stejná patálie jako vodníku Šupinkovi. Naštěstí jsme pařát objevili a mohli se s ním tedy vydat za babou Jagou, aby kletbu nad Vodním královstvím zrušila.

Na radu královských stráží jsme se vydali do lesa hledat babu Jagu. Našli jsme jen malé žabičky se vzkazem, že se máme dostavit v pohádkovém kostýmu do Pařezového království. A opravdu tam byla chaloupka baby Jagy. Protože jsme jí donesli zlatý pařát, odčarovala kletbu, kterou vynesla nad Vodním královstvím. Cestou zpět jsme potkali také vodníka Šupinku, který už si na vše vzpomněl a utíkal s vodnicí zpět do rybníka. Nezapomněl nám poděkovat a podělit se s námi o poklady Vodní říše.

Takže se to povedlo!!! Zachránili jsme Vodní království a za odměnu nám princezna Petruše uspořádala velkolepý bál.